demolišn poutry

jak protáhlý z prstenu
roste mi nos v játrech
a opodál stojí v poli sám
strašák

nechytej se jeho stébel
šerá step a lidé
co to dělají už dlouho jsou tak nějak protáhlí

topí se v hrnci slizu
ladně kraulují a chvíli plavou prsa
pak se otočí na záda
a labužnicky se vyhřívají na slunci

jak dlouho už děláte tuhle práci?

podrbeš mi záda a já tě popatlám tím slizem
ve kterém nejsme
čepele našich slov krájejí svět
nás v obrazu botticelliho
tak krásně stagnující v ničem
než se písek přesype

bohužel
ty naše blbý mrtvoly
krmí další

a když se rozsvítí červená
skáčou šipky do slizu i z nejvyšších můstků

nomád poutry

malá socha bůžka se usmívá
když vytahuju z kapsy mobil a sjíždím net
whole wide world
stejně trochu alone

zapaluji světla a bůžek si prozpěvuje
asi je mu smutno a nemá ten net
podívám se na něj; projedu facebook
to je blbost, aby byl smutný, je to jenom socha

co když sochy cítí;
co když věci prostě jsou tím čím jsou
když se dívám na tvou fotku, cítíš to,
tam někde kde právě jsi?

když se nikdo nedívá
pohladím bůžka
je to fakt hrozná blbost
ale co kdyby

co až budu jednou bůžek
a až mě někdo pohladí
budu na něj myslet dokud mě nezničí válka

no a pak?
pak budu asi slon

Healers Poutry

někde v srdci
kvetou pampelišky
je teď celé žluté

sova sedí na stromě a dívá se

je to hovno, sovo, je to hovno

chlopně... chlopně plné pampelišek
chlopně.. nezní moc poutry
ale víte co

celkem jo

komory plné pavouků
nebo je to bílé chmýří odkvetlých pampelišek
open - close
its my bloody job

jsem otvírač chlopní
a při práci piju rum

ajm d híla ou da wód

The Scarecrow poutry

malost a pestrost světů
reality na pomezí a sedm divů

rvu mandragory
ve svém poli s tuříny
na srdci a  v srdci hlad
po srdci bohů a smolné kůře

hoří někde nad horami a něco
kometa nebo blesklo se

v poli když se smráká
a oblaka se mění
narazíš na strašáka
co tam vlastně není

guma a tichá mez
nezbytně prostá slova
opata který už neměl co by ztratil
proč se život tak často promítá do našich tváří
a proč
se občas usmějeme jenom pro sebe

Poutry modrého polštáře

Bez dechu do mechu
stáčí se v klubíčko
podivný pejsek

nožička mu chybí a až se probudí
zjistí

že mu zmizely všechny

bude sebou házet a cukat
šíleně kňučet a někdo půjde kolem
kopne ho do křoví
tak trochu aby na něj nebylo tolik vidět

probuzení a kapky potu
tak rád se loučí s tím šíleným snem

znovu a znovu počítá nožičky

čtyři
pořád ještě čtyři

Poutry mezi lvicí a ovcí

moje síla
mezi ovcí a lvicí
které denně podřezává
sedm broušených nožů
a osmý probodává její srdce

svět stínů co přišly o exekutivu vlastní vůle;
žít v přetvářce stalo se normou normálnosti
jenom na chvíli otevřu oči
je to tako blesk
říznutí
znovu
znovu
znovu

trochu tupý výraz a nějaký řev uvnitř

znovu

znovu
znovu

bolí to a nějak chladno je na chodidlech
promrzlé nohy a vím, že už se nikdy nepřikreju
nezahřeju
že to bude navždy právě takové

radši zavřu oči a
nože jsou pryč

moje síla
mezi lvicí a ovcí
která ukusuje ve sklepě homolí
a v duchu se směje
jak to vlastně vyhrála



dokud znovu neotevře oči

poutry stories.... do you believe in god?

bylo nebylo
ve hře o trůny někdo umřel
a vedle soused rozmáz pavouka

já bych to neudělal, protože mám pavouky rád
už jenom proto
že sám sobě moc nerozumím
a oproti mně mi pavouci
přijdou docela dobrý

ach pavouku
jakou dobou temna procházím
žiju ve vlastních iluzích a masturubuju v paláci ze želatiny
kde se snoubí chutě mdlých
a dost nepozorných umpalumpů

celé se mi to trochu nepozdává
ale na druhou stranu...
...mně se nepozdává nic co není průzračné a jasné

a nakonec ani tomu nevěřím