empti

po týdnu práce
po sedmi vodkách
volala deborah bohu
aby se zeptala jestli jí ještě někdo na světě rozumí

a bůh jí odpověděl
nvm máš depku nebo si bila pít?

Prosvit z šedosvěta

postmoderní secese
práškovací letadlo a stroj na vodu
a takové věci

počestný mnich co potká slepici
ta kdáká a snaží se přejít přes silnici
ale jezdí tam auta tak jí ten mnich pomůže

no a když ji převede tak na druhý straně je takový autíčko
který jezdí na páru a slepice do něj nasedne a sveze mnicha

až ke kostelu v malé vsi

mnich se rozhlédne po vesnici, zamává slepici, přisype jí trochu uhlí do kotle
obleče si mnišský plášť
a zahřímá na probouzející se vesnici

mše se započíná!

nathaniel

Jako čerpadlo co v pravidelných intervalech pumpuje vodu, jako foucaultovo kyvadlo pochodoval mezi siluetami toho, co měly být věci - domy, krajina a lidé. Občas se z té černobílé vynořil obličej, zdál se mu pokřivený a děsil ho.

Děsili ho fousatí, děsily ho ženy v pokočilém věku, když mu pohlédly do očí. Děsili ho důchodci, děsily ho děti, které vybíhaly z temnoty a jejich výkřiky byly jak řev stvůr mordoru. Mrazilo ho do morků kostí, když se jejich obličeje opět ztratily mezi stíny a černá a bílá se rozprostřela všude kolem něj.

Svět se mu rozkládal v pixely a znovu mu dával nové obrazy. Obličeje lidí před ním měnily tvar a v každém viděl tisíc životů. A mezi nimi možná i ten, který právě žili.

Než se pixely rozložily a složliy znovu do něčeho úplně jiného.

***

V jeho mysli byli roboti a lidé, kterým se měnila hlava. Vesmír je jiný, došlo mu a když to vyslovil, uvědomil si, jak osamělý od této chvíle bude.

***

Občas jsou v jeho mysli lidé, kterým se mění hlava. Děsivosti, které vám tak děsivé nepřijdou, se jemu ve snech vynořují s grimasou šklebící se bestie, dávají mu žrát hnusný odpad a na vlně nevědomosti se v alternativních realitách - tam, kde jsou významní třeba jako hitler - dopouštějí kriminálních činů neomluvitelného rozsahu.

A občas jsou v jeho snech krásné věci; občas je mezi lidmi, kteří říkají to, co si myslí. Občas si všichni rozumí a všechno je tak úžasné, že se téměř dotýká smyslu života.

A těch krásných věcí, o které jsme přišli a hledáme je úplně špatným způsobem. Hledáme je na povrchu, ale ony se za ten čas propadly pěkně hluboko pod všechny blbosti, co jsme stihli vymyslet.

A co hůř... its organized.

***

Představte si, jak se po takovém snu cítí, když má každý den vykročit do světa, který žije v bludu.

setmění poutry

po sto letech
se zatmí a v hradech svítí pochodně
jsou vidět na míle daleko a vám se to začne líbit
lidé se víc semknou a sdružují se kolem ohňů
a i ten člověk z kamenného chladného domu se teď tulí k někomu,
koho vůbec nezná

warning: love kills

V noci, když měsíc září, a možná padají kapky deště... Poprchávalo, tak jsme museli postavit stan.. a pak jsme si v pláštěnkách sedli kousek od stanu. Bylo tam přírodní jezírko, všude kolem nás stromy a borůvčí.

Sedli jsme si na celtu, pili spolu víno a dívali se, jak měsíc ozařuje vodní hladinu jitřenou lehkým nočním deštěm. Smáli jsme se spolu, i když nám od země začínalo být chladno.

Slunce začalo vycházet právě v okamžiku, kdy jsme se něžně líbali, s vážnou tváří si hleděli do očí a hladili se po tvářích;

A když ptáci začali zpívat a začalo svítit a trochu hřát slunce, spali jsme už v objetí na té celtě.

A potom přišli paraziti, vlezli ti do očí a já jenom bezmocně křičel. Řval jsi ať ti vyškrábu oči, ale během chvilky jsi to udělal sám.

Stiskl jsem ti ruce a objal tě, křičel, že všechno bude dobré. Paraziti ale mezitím vnikli i do mě.

V tu chvíli přetvořili naše jazyky na pářící orgány a my posledním francouzákem splodili novou rasu.

Lidstvo velmi rychle vyhynulo a nahradilo ho nové lepší lidstvo. Přesto, když se takhle někdy dívám z okna, myslím na tu noc v dešti. Se vzpomínkou na tebe si vyhoním jazyk a jdu spát.



warning
love
kills


exterminate

dat šedous poutry

paradoxně :

čím víc jste normální, tím víc jste divní
čím dál se dostanete, tím víc budete sami

jít proti větru ošlehává tváře
a už nepomůže ani nivea
a zakrákání havrana vás zahřeje u srdce

mít klíč
proč ty klíče?
dáš mu snad svůj klíč?

hehe

pochopil jsem že ty klíče
znamenají místo na světě

on už nemá svůj klíč
říká
nemá to cenu ani se se mnou nebav
já už nejsem já jsem jenom pozůstatek
schránka abych měl kdy být než dostanu nový klíč

dám ti svůj

ale ty nevíš co to znamená
potřebuješ ho
jinak budeš to co já
to nechceš!

propocený polštář a v hlavě leží už jenom jedna myšlenka:

ale co když se naučím žít bez toho klíče?

rous poutry

kdybych ti dal růži
a řekl ti že tvoje pohádka
je ve skutečnosti vepsaná mezi řádky
všeho listí co jsme odhrabali

kdybych v noci zapálil oheň
a řekl ti že slova
vlastně nic neznamenají a jen se lesknou
jako pozlátko co poletuje ve vzduchu


není žádný měsíc ale přesto se snažím vzletět
maluju si ho na obloze černou barvou mezi hvězdy