Narcius : O mně

Mysl je zvláštní věc, co je do velké míry mnou, protože mi připravuje všechny informace. Ona je filtruje a posílá, dohledává věci v paměti, připravuje možné scénáře a varianty, často za mě odpovídá a všechno řídí, když se zrovna procházím jejími zákoutími.

Takže jsme tu já a mysl. Já, který nevidím vůbec nic a mysl, která dovede dosáhnout na cosi, co je kolem nás. Mysl i tělo jsou tam venku, jsou fyzickou reprezentací mě v tom... okolo.

To okolo jsem schopný vnímat díky mysli a smyslovým funkcím těla. Děsí mě to trochu, mysl tím světem po chvíli manévruje s neuvěřitelnou lehkostí. Dokonce ji to baví a tančí. Její pudy se aktivují a penis těla po chvíli proniká do jiného těla. 

Mysl je naprogramovaná, aby udržela tělo naživu. Pudy ji nutí dívat se na věci sobecky a jednostranně, zatímco já ji učím vidět věci z více pohledů. Jenom díky tomu se mi daří zastavit ji v případě, kdy chce v nevhodnou chvíli aktivovat některý ze svých pudových programů.

Takže mám tělo s myslí, které se samo o sebe stará, aby v tom okolo přežilo. Mám možnost vidět svět a díky tělu ho poznávat.  Už jsem s tělem a myslí tak úzce spjat, že se považuji za tělo a mou mysl sebou.

Nebo se má mysl považuje býti mnou?

Nevím o sobě nic, což je celkem logické, protože se zdá, že bez mysli žádnou pamětí nedisponuji. Bez mysli jsem ničím, nejsem schopen ani těchto úvah. Na druhou stranu, s jinou myslí bych sice vůči okolnímu světu byl někým jiným, uvnitř bych ale byl pořád já. 

Tudíž nějakou pamětí disponovat musím. Neznám ale svou misi.

Tam okolo jsou další těla a mysli a možná další jako já. 
Pokud to vše není klam, což stále ještě nemohu vyloučit.

Existuje jen jediná možnost jak to zjistit. 
Musím zemřít, abych se znovu zrodil jako Narcius, pán příběhů.

Forth

na sobě
a proti sobě
sedm havranů a sbírka chlupů

proč ty chlupy nevyhážeš, majdičko?
proč už se jich nezbavíš, nesmrdí ti?

co bych pak měla matičko
co z života by zbylo, už teď mám
míň než je mi milo

jednoho havrana uvař a v tom hrnci
potom nohy sobě mej
druhého v nemoc proměň
a s třetím 
si tanec dej

čtyři havrani a sbírka chlupů

další ti sedí na mozku
a pátý klove páteř
a šestý
to je beznaděj

poslední havran a sbírka chlupů

tak uškrť toho havrana
a chlupy už konečně vyházej!

ale moje matičko
co zbylo by mi?

no co 
tvý tělíčko

svážu ti tě lanem
konopným a brzy bude 
po tobě veta

stejně nejsi 
z tochto světa

empti

po týdnu práce
po sedmi vodkách
volala deborah bohu
aby se zeptala jestli jí ještě někdo na světě rozumí

a bůh jí odpověděl
nvm máš depku nebo si bila pít?

Prosvit z šedosvěta

postmoderní secese
práškovací letadlo a stroj na vodu
a takové věci

počestný mnich co potká slepici
ta kdáká a snaží se přejít přes silnici
ale jezdí tam auta tak jí ten mnich pomůže

no a když ji převede tak na druhý straně je takový autíčko
který jezdí na páru a slepice do něj nasedne a sveze mnicha

až ke kostelu v malé vsi

mnich se rozhlédne po vesnici, zamává slepici, přisype jí trochu uhlí do kotle
obleče si mnišský plášť
a zahřímá na probouzející se vesnici

mše se započíná!

nathaniel

Jako čerpadlo co v pravidelných intervalech pumpuje vodu, jako foucaultovo kyvadlo pochodoval mezi siluetami toho, co měly být věci - domy, krajina a lidé. Občas se z té černobílé vynořil obličej, zdál se mu pokřivený a děsil ho.

Děsili ho fousatí, děsily ho ženy v pokočilém věku, když mu pohlédly do očí. Děsili ho důchodci, děsily ho děti, které vybíhaly z temnoty a jejich výkřiky byly jak řev stvůr mordoru. Mrazilo ho do morků kostí, když se jejich obličeje opět ztratily mezi stíny a černá a bílá se rozprostřela všude kolem něj.

Svět se mu rozkládal v pixely a znovu mu dával nové obrazy. Obličeje lidí před ním měnily tvar a v každém viděl tisíc životů. A mezi nimi možná i ten, který právě žili.

Než se pixely rozložily a složliy znovu do něčeho úplně jiného.

***

V jeho mysli byli roboti a lidé, kterým se měnila hlava. Vesmír je jiný, došlo mu a když to vyslovil, uvědomil si, jak osamělý od této chvíle bude.

***

Občas jsou v jeho mysli lidé, kterým se mění hlava. Děsivosti, které vám tak děsivé nepřijdou, se jemu ve snech vynořují s grimasou šklebící se bestie, dávají mu žrát hnusný odpad a na vlně nevědomosti se v alternativních realitách - tam, kde jsou významní třeba jako hitler - dopouštějí kriminálních činů neomluvitelného rozsahu.

A občas jsou v jeho snech krásné věci; občas je mezi lidmi, kteří říkají to, co si myslí. Občas si všichni rozumí a všechno je tak úžasné, že se téměř dotýká smyslu života.

A těch krásných věcí, o které jsme přišli a hledáme je úplně špatným způsobem. Hledáme je na povrchu, ale ony se za ten čas propadly pěkně hluboko pod všechny blbosti, co jsme stihli vymyslet.

A co hůř... its organized.

***

Představte si, jak se po takovém snu cítí, když má každý den vykročit do světa, který žije v bludu.

setmění poutry

po sto letech
se zatmí a v hradech svítí pochodně
jsou vidět na míle daleko a vám se to začne líbit
lidé se víc semknou a sdružují se kolem ohňů
a i ten člověk z kamenného chladného domu se teď tulí k někomu,
koho vůbec nezná

warning: love kills

V noci, když měsíc září, a možná padají kapky deště... Poprchávalo, tak jsme museli postavit stan.. a pak jsme si v pláštěnkách sedli kousek od stanu. Bylo tam přírodní jezírko, všude kolem nás stromy a borůvčí.

Sedli jsme si na celtu, pili spolu víno a dívali se, jak měsíc ozařuje vodní hladinu jitřenou lehkým nočním deštěm. Smáli jsme se spolu, i když nám od země začínalo být chladno.

Slunce začalo vycházet právě v okamžiku, kdy jsme se něžně líbali, s vážnou tváří si hleděli do očí a hladili se po tvářích;

A když ptáci začali zpívat a začalo svítit a trochu hřát slunce, spali jsme už v objetí na té celtě.

A potom přišli paraziti, vlezli ti do očí a já jenom bezmocně křičel. Řval jsi ať ti vyškrábu oči, ale během chvilky jsi to udělal sám.

Stiskl jsem ti ruce a objal tě, křičel, že všechno bude dobré. Paraziti ale mezitím vnikli i do mě.

V tu chvíli přetvořili naše jazyky na pářící orgány a my posledním francouzákem splodili novou rasu.

Lidstvo velmi rychle vyhynulo a nahradilo ho nové lepší lidstvo. Přesto, když se takhle někdy dívám z okna, myslím na tu noc v dešti. Se vzpomínkou na tebe si vyhoním jazyk a jdu spát.



warning
love
kills


exterminate