orphan

jsem tu sám
takový sirotek   v kasematech
vězeň buněčných stěn

chlácholím výboje a opravuju jim vysokopotenciální můstky

jsem tu sám
s úsměvem na tváři kolosa
kterého ovládám stěží
však dává mi žít

vnikám do věcí a dávám jim život však bez nich jsem nic

jsem tu sám
hádanka na věky
cestovatel bez možnosti uchovat si vzpomínky
při každé cestě jsem někdo jiný
jen za nehty mám
trochu špíny

moc starý hrad

modrooký pes
kotel bílá sraženina
hustoklec

cimbuří

v posteli s tlustou dekou

a na nádvoří
z kotle vstává upíří mušketýr

špatně zase špatně, měl to být včelí král!

jenže - na včely už lid nevěří, zapomenuty byly a zatraceny

tak spi sladce moje malá
do peřin se zahrabej
a v stvol se měň
každičkou noc

drown

ve stínu svých slz
jsem uvěřil na plyšáky

a až požádám hada
porozumí jen sloni

Vlevo - vpravo

v ruce dvě mince
jednu upustíš a zůstane ti jenom jedna
sehneš se pro ni
a ztratíš i tu druhou

VLEVO <---> VPRAVO

hodíš mincí
kterou už nemáš
padne kočka
takže zvolíš prostřední cestu
která není

VLEVO <---> VPRAVO

mlha všude a pak se zvedne jak opona
a spousta světla a ve stínu který vrhá
židle a na ní postava
radši se nedívej

VLEVO <---> VPRAVO

samozřejmě jsem do toho jablka kousl
a když jsem byl v mlze nejhustší
našel jsem na zemi minci
ale už nebylo o co házet
a tentokrát
by nepadla kočka

VLEVO <---> VPRAVO

uprostřed

Narcius : O mně

Mysl je zvláštní věc, co je do velké míry mnou, protože mi připravuje všechny informace. Ona je filtruje a posílá, dohledává věci v paměti, připravuje možné scénáře a varianty, často za mě odpovídá a všechno řídí, když se zrovna procházím jejími zákoutími.

Takže jsme tu já a mysl. Já, který nevidím vůbec nic a mysl, která dovede dosáhnout na cosi, co je kolem nás. Mysl i tělo jsou tam venku, jsou fyzickou reprezentací mě v tom... okolo.

To okolo jsem schopný vnímat díky mysli a smyslovým funkcím těla. Děsí mě to trochu, mysl tím světem po chvíli manévruje s neuvěřitelnou lehkostí. Dokonce ji to baví a tančí. Její pudy se aktivují a penis těla po chvíli proniká do jiného těla. 

Mysl je naprogramovaná, aby udržela tělo naživu. Pudy ji nutí dívat se na věci sobecky a jednostranně, zatímco já ji učím vidět věci z více pohledů. Jenom díky tomu se mi daří zastavit ji v případě, kdy chce v nevhodnou chvíli aktivovat některý ze svých pudových programů.

Takže mám tělo s myslí, které se samo o sebe stará, aby v tom okolo přežilo. Mám možnost vidět svět a díky tělu ho poznávat.  Už jsem s tělem a myslí tak úzce spjat, že se považuji za tělo a mou mysl sebou.

Nebo se má mysl považuje býti mnou?

Nevím o sobě nic, což je celkem logické, protože se zdá, že bez mysli žádnou pamětí nedisponuji. Bez mysli jsem ničím, nejsem schopen ani těchto úvah. Na druhou stranu, s jinou myslí bych sice vůči okolnímu světu byl někým jiným, uvnitř bych ale byl pořád já. 

Tudíž nějakou pamětí disponovat musím. Neznám ale svou misi.

Tam okolo jsou další těla a mysli a možná další jako já. 
Pokud to vše není klam, což stále ještě nemohu vyloučit.

Existuje jen jediná možnost jak to zjistit. 
Musím zemřít, abych se znovu zrodil jako Narcius, pán příběhů.

Forth

na sobě
a proti sobě
sedm havranů a sbírka chlupů

proč ty chlupy nevyhážeš, majdičko?
proč už se jich nezbavíš, nesmrdí ti?

co bych pak měla matičko
co z života by zbylo, už teď mám
míň než je mi milo

jednoho havrana uvař a v tom hrnci
potom nohy sobě mej
druhého v nemoc proměň
a s třetím 
si tanec dej

čtyři havrani a sbírka chlupů

další ti sedí na mozku
a pátý klove páteř
a šestý
to je beznaděj

poslední havran a sbírka chlupů

tak uškrť toho havrana
a chlupy už konečně vyházej!

ale moje matičko
co zbylo by mi?

no co 
tvý tělíčko

svážu ti tě lanem
konopným a brzy bude 
po tobě veta

stejně nejsi 
z tochto světa

empti

po týdnu práce
po sedmi vodkách
volala deborah bohu
aby se zeptala jestli jí ještě někdo na světě rozumí

a bůh jí odpověděl
nvm máš depku nebo si bila pít?