moje síla
mezi ovcí a lvicí
které denně podřezává
sedm broušených nožů
a osmý probodává její srdce
svět stínů co přišly o exekutivu vlastní vůle;
žít v přetvářce stalo se normou normálnosti
jenom na chvíli otevřu oči
je to tako blesk
říznutí
znovu
znovu
znovu
trochu tupý výraz a nějaký řev uvnitř
znovu
znovu
znovu
bolí to a nějak chladno je na chodidlech
promrzlé nohy a vím, že už se nikdy nepřikreju
nezahřeju
že to bude navždy právě takové
radši zavřu oči a
nože jsou pryč
moje síla
mezi lvicí a ovcí
která ukusuje ve sklepě homolí
a v duchu se směje
jak to vlastně vyhrála
dokud znovu neotevře oči