5. července 2015

nathaniel

Jako čerpadlo co v pravidelných intervalech pumpuje vodu, jako foucaultovo kyvadlo pochodoval mezi siluetami toho, co měly být věci - domy, krajina a lidé. Občas se z té černobílé vynořil obličej, zdál se mu pokřivený a děsil ho.

Děsili ho fousatí, děsily ho ženy v pokočilém věku, když mu pohlédly do očí. Děsili ho důchodci, děsily ho děti, které vybíhaly z temnoty a jejich výkřiky byly jak řev stvůr mordoru. Mrazilo ho do morků kostí, když se jejich obličeje opět ztratily mezi stíny a černá a bílá se rozprostřela všude kolem něj.

Svět se mu rozkládal v pixely a znovu mu dával nové obrazy. Obličeje lidí před ním měnily tvar a v každém viděl tisíc životů. A mezi nimi možná i ten, který právě žili.

Než se pixely rozložily a složliy znovu do něčeho úplně jiného.

***

V jeho mysli byli roboti a lidé, kterým se měnila hlava. Vesmír je jiný, došlo mu a když to vyslovil, uvědomil si, jak osamělý od této chvíle bude.

***

Občas jsou v jeho mysli lidé, kterým se mění hlava. Děsivosti, které vám tak děsivé nepřijdou, se jemu ve snech vynořují s grimasou šklebící se bestie, dávají mu žrát hnusný odpad a na vlně nevědomosti se v alternativních realitách - tam, kde jsou významní třeba jako hitler - dopouštějí kriminálních činů neomluvitelného rozsahu.

A občas jsou v jeho snech krásné věci; občas je mezi lidmi, kteří říkají to, co si myslí. Občas si všichni rozumí a všechno je tak úžasné, že se téměř dotýká smyslu života.

A těch krásných věcí, o které jsme přišli a hledáme je úplně špatným způsobem. Hledáme je na povrchu, ale ony se za ten čas propadly pěkně hluboko pod všechny blbosti, co jsme stihli vymyslet.

A co hůř... its organized.

***

Představte si, jak se po takovém snu cítí, když má každý den vykročit do světa, který žije v bludu.

Žádné komentáře:

Okomentovat