19. ledna 2014

Poutry z protisvěta

Poutry si zaslouží svůj vlastní blog. Trochu jsem dostal nápad psát, bylo tam něco o zlatém rounu a pijavicích na červeném gobelínu. Místo toho jsem se ale nechal strhnout dalším já, které místo toho, aby nechalo to správné já tvořit, začalo už řešit, kde ten skvost vypublikovat a jak uchovat slávu svých myšlenek pro další generace. 

Začnu tím, co je vlastně poutry.

Začal bych, kdybych to vlastně věděl. Poutry je slabá nitka, kterou občas zahlédnu. Chytím se jí a jdu podél ní, než se mi zase vytratí a nebo já, stižen událostmi, pustím se jí a jenom si na chvilku odskočím.
Potom se ale zase objeví a i když je ve mně, tak ví něco, co já nevím. A potřebuju to z ní dostat.

Tak nějak věřím i nevěřím v ultimátní věci. Něco, co se stane absolutně správně v ten správný okamžik. Prozření. Nebo to, že se vzkaz z láhvi k někomu dostane. Na to, že nasignál vyslaný do vesmíru někdo odpoví.

To je poutry. Vzkazy v láhvi, signály vesmíru. Problublává, exploduje nebo se tváří úplně nezajímavě. 

Možná bude dokonce někde živá.