tak se bili
na kopečku dva rytíři
edwin švarný mladý jinoch
a tralk, starý protřelý válečník
tralk vyhrál a edwin zbarvil rodnou zem svou krví
své k svému, pomyslel si tralk a odešel domů
edwin se ale stal zemí ze které vyrostly rostliny
stal se těmi rostlinami a když je lidé jedli,
stával se jimi
edwinova mladá krev ale probudila všechny k životu
a celé město začalo žít jinak
prošla matička smrt a poprvé odešla s prázdnou
sýpky se plnily, přesto všichni hodovali a všude byl dostatek
žebrácké hole se zlomily a všichni nuzní byli okamžitě přijati společností
tralk se živil svou záští a ta jak očistné bílé krvinky likvidovala tu vtíravou sílu
ničila všechno co ho pokoušelo, dávala mu ochutnat hrozny vína po kterém tak toužil
všechny byly kyselé
tralk už to déle nesnesl
došel na místo, kde zabil edwina
prořezal si tepny a se smíchem sledoval
jak jeho krev barví zemi a prosakuje jí
ale tralkova krev edwinovu neovládla
spojila se s ní a dala zemi dítě
první dítě dvou mužů za celou existenci
stín a plamen
žár a třpytivé krystalky ledu
jeho jméno bylo Narcius Bedllagor