11. listopadu 2014

demolišn poutry

jak protáhlý z prstenu
roste mi nos v játrech
a opodál stojí v poli sám
strašák

nechytej se jeho stébel
šerá step a lidé
co to dělají už dlouho jsou tak nějak protáhlí

topí se v hrnci slizu
ladně kraulují a chvíli plavou prsa
pak se otočí na záda
a labužnicky se vyhřívají na slunci

jak dlouho už děláte tuhle práci?

podrbeš mi záda a já tě popatlám tím slizem
ve kterém nejsme
čepele našich slov krájejí svět
nás v obrazu botticelliho
tak krásně stagnující v ničem
než se písek přesype

bohužel
ty naše blbý mrtvoly
krmí další

a když se rozsvítí červená
skáčou šipky do slizu i z nejvyšších můstků

Žádné komentáře:

Okomentovat