jak protáhlý z prstenu
roste mi nos v játrech
a opodál stojí v poli sám
strašák
nechytej se jeho stébel
šerá step a lidé
co to dělají už dlouho jsou tak nějak protáhlí
topí se v hrnci slizu
ladně kraulují a chvíli plavou prsa
pak se otočí na záda
a labužnicky se vyhřívají na slunci
jak dlouho už děláte tuhle práci?
podrbeš mi záda a já tě popatlám tím slizem
ve kterém nejsme
čepele našich slov krájejí svět
nás v obrazu botticelliho
tak krásně stagnující v ničem
než se písek přesype
bohužel
ty naše blbý mrtvoly
krmí další
a když se rozsvítí červená
skáčou šipky do slizu i z nejvyšších můstků